EmoPunkRock

Tom DeLonge vydal na svém myspace zprávu, ve které se svěřuje se svými pocity, které jej provázely a provázejí v jeho staré i nové kariéře. Česky překlad Vám samozřejmě nabízíme.

"Když jsem byl před několika lety na turné v Austrálii, dal mi Joe Strummer z The Clash dárek. Koupil mi krabičku, která se používá na smotávání tabáku a řekl mi "Dřív jsem pořád říkával 'Kurva, já jsem v The Clash'..když o tom teď přemýšlím, tak The Talkink Heads byli docela hodně v pohodě." Ač jsem o tom nevěděl, on a jeho syn byli fakt velkými fanoušky.

Byla to malá věc, která mě ale změnila. Jako mladej jsem žil a dýchal pouze pro punk-rockovou hudbu, byl jsem pravda poněkud krátkozrakej. Ale řešení bylo jednoduché - otevřít oči, ocenit upřímné umění, protože upřímné umění dokáže změnit svět. A tak, po návratu do USA mi v uších stále zněl onen můj rozhovor s frontmanem The Clash.

Když jste teenager, muzika a kapely se vám hodnotí hodně lehce. A většinou to děláte totálně špatně. Ale dřív nebo později si každý prožije něco, co změní jeho názor a co jej přinutí udělat ty správné kroky. A jednou veliký Pete Townsend osobně přirovnal svoji kapelu (The Who) s tou moji, přímo před tisícovým davem v San Diegu. Když svým tichým hlasem jemně vysvětloval těm tisícům lidí, že my reprezentujeme novou vzrušující generaci mladých, řekl "Pro mýho syna jsou Blink-182 The Who...". Když se to takhle napíše, tak to zní obyčejně, ale tehdy jsem se tím chlubil.

Myslím, že tím jak stárnete, přestává vás zatěžovat břemeno toho, kdo je skvělej, ale hledáte toho, kdo je upřímnej, protože nakonec upřímnost je to, co je skvělý.

Angels & Airwaves před dvěma roky stvořili "We Don't Need To Whisper" na spoustě nezodpovězených otázek. Zatímco já jsem uvnitř šílel, hledal jsem novou a správnou cestu v životě. Pravda, byl to docela maratón, abych to mohl říct. A taky jsem to hodně podcenil.

Hodně mě stresovalo, když jsem se rozhodl odejít z Blink-182, abych mohl založit novou kapelu, novou rodinu zatímco mě drásaly léky na bolest ploténky v zádech. Všechno to, co začalo, když jsem byl teenager a přetrvalo v těch nejhorších podobách až dosud. Několik let léčby se změnilo na takovou euforickou jízdu, která mě skoro zabila, když jsme vydávali první desku Angels & Airwaves. No, pravda, skončilo to tak, že svět a média mě považovaly za blázna... Ačkoliv jsme dostávali neuvěřitelné recenze.

"Je to potenciální síla, se kterou musíme počítat..." Billboard

"Ty písničky jsou přesně takové, jaké chtějí být..." NY Post

"Výsledkem jen několik úžasných momentů naprosté dokonalosti..." Kerrang

Tyhle události mění životy. Ale byla to pravda, ten vzkaz v pozadí naší kapely, to mě donutilo říkat to, co jsem říkal... Jestliže se můžete podívat sami na sebe jinak, pak i svět může být jiný.

I-Empire je druhá část naší první desky. Odráží myšlenku, že svět je jen váš a uvnitř vás a záleží jen na vás, co si z něj vezmete. Může to být něco jednoduchýcho, jako vnitřní boj, stejně tak něco velkýho, jako třeba nevyhnutelná myšlenka celosvětového míru.

K lepšímu pochopení desky její obal navrhnul a namaloval skvělý Drew Struzan, umělec známý svojí prací se Stevenem Spielbergem a Georgem Lucasem. On dokáže vystihnout celý příběh v někooika tazích štětcem.

Bicí měl na starost Atom Willard, který přišel z kritiky vychvalovaných Rocket from the Crypt. Vždycky pro mě byl úžasnej muzikant s tahem na branku. Je loajální, upřímný a skromný kamarád, ale ještě lepší je bavič.

Rytmickou kytaru obstaral David Kennedy, jedinej člověk, na kterého se mohu vždy obrátit, abych se utvrdil, že děláme správnou věc, bez ohledu na nějaké další tlaky. Nic z toho, co je dnes, by bez něj nebylo a nic z toho by nebylo tak skvělý. Říkám mu punk-rockový James Dean, protože často prohání svoji motorku na pobřeží Spojených států.

Matt Wachter, basák, je naším nejnovějším, ale neocenitelným členem. Přišel ze ctěných 30 Seconds To Mars a zaplnil prázdné místo v naší skupině. Má přirozený cit pro hudbu, umí komunikovat skrze několik forem, třeba kino, obrazy, nové technologie apod.

Udělejte si prosím 55 minut času a užijte si tu desku. Poslouchejte ji v autě, když třeba přes kopec uvidíte nějaké město...a v tu chvíli si představte, že to město pokračuje i za horizont a celé je jen vaše. A záleží jen na vás, co si z něj vezmete."