Rozhovor s Tomom Delongom
19. 7. 2007
Když DeLonge sestoupil z nebes...
Jak se už stalo (dobrým?) zvykem, anglický časopis Kerrang přinesl článek o Tomovi DeLonge. Přečtěte si jeho český překlad (a nezapomeňte - je to Kerrang...):
Rozpad Blink-182 ho přivedl až na pokraj šílenství. Teď je přesvědčený, že dokáže zachránit celou planetu. Angels & Airwaves startují...je s Tomem DeLonge všechno v pořádku?
Když vchází do fotostudia v Camden, na první pohled to je pořád ten stejný Tom DeLonge. Pořád je vysoký se zářicím úsměvem a oblečen hlavně do černé. Vlasy jsou trochu delší, ale vystupování je pořád stejné - jedním slovem, sebevědomé. Rozhlíží se po místnosti a pohledem si prohlíží přítomné. Přivítání máme za sebou - potřesení rukou, oční kontakt, pevný stist, rázný pozdrav. Na první pohled má vše pod kontrolou, je to člověk, který ví co dělá, který ví kam míří.
Ale pod touto vnější slupkou to je zajímavější. Během odpoledne vyzradí mnohé z toho, co se mu za poslední rok honilo hlavou. A jak se dostáváme stále hlouběji, najednou vidíme člověka, ve kterém to vře. Říká, že jeho kamarádi se o něho vážně obávali, že nemůže pořádně spát a připouští, že se málem zbláznil.
Říká, že tu je, aby udělal něco "zvláštního," co by změnilo svět. Co se mu zjevilo ve snu. Jak sám říká, "Není to divný od člověka, kterej býval v kapele nahých lidí?"
Když se DeLongova bývalá kapela Blink-182 rozpadla, nebyl na tom dobře. Dobře věděl, že vztah mezi ním a bývalými spoluhráči Markem Hoppusem a Travisem Barkerem nefunguje. "Hrozně dlouho jsem se trápil tím, jak naše kapela funguje," nyní říká. Přesto si nikdy nemyslel, že by mělo k rozpadu dojít. Vždy si myslel, že v Blink-182 bude navždy.
Pořád se mu to honí v hlavě. Říká, že v jistém období po rozpadu kapely "každej den jsem myslel na Blink, každej den." A i v tomto rozhovoru o tom začal mluvit velice brzy...
"Každej jsme měli jiný představy o tom, jak chceme vést naše životy," říká. "Já jsem nemohl být uvězněn v situaci, kdy jsem neměl absolutní kontrolu nad mým soukromým životem, nebyl jsem s rodinou, kdy jsem chtěl. Asi jsem žádal příliš, ale nebyl jsem ochotnej vyjednávat o mé rodině. Ta možnost tu prostě nebyla. Ke konci jsem se už s klukama necítil dobře. Připadal jsem si vedle nich jako cizinec. Všude, kam jsme přijeli, jsme vyprodávali koncertní haly. A najednou ten kytarista Tom vyskočil a řekl 'Hej, já chci domů'. Neviním je z toho, že byli naštvaní. Viním je z toho, že mně neporozuměli."
Říká, že už přes rok, od rozpadu, nemluvil s Hoppusem - člověkem, který býval jeho největší kamarád na celé Zemi. "Je tu příliš emocí, vzteku i bolesti," vysvětluje. "Ale doba, kdy si budeme muset promluvit, je nevyhnutelná. Ikdyž to bude divný."
Přesto že říká, že se ostatní změnili, jeho život nabral taky obrátek. Na konci roku 2004, těsně před rozpadem Blink-182, se DeLonge zúčastnil předvolební kampaně Johna Kerryho, prezidentského protikandidáta George W. Bushe. Vypadalo to, že Kerry na něj zapůsobil.
"Byl jsem na Kerryho ranči," říká. "Jezdil jsem s ním v těch autech s černými skly, majáky a samopaly. Zakusil jsem, jak chutná opravdová moc na Zemi. Stál jsem vedle člověka, kterej mohl změnit svět. Ten pocit se mi líbil. A měl jsem svůj sen." Když DeLonge mluví o tomto, změní se. Předtím byl klidný, jeho slova byla vyrovnaná. Ale když se dostane do řeči o tomto, stane se z něj maniak a na toto téma mluví očividně s chutí.
"Ten sen se mi zdál několik týdnů," pokračuje. "Moje srdce každý den prudce bilo a já jsem se na svět začal dívat jinak. Říkal jsem si, že musím něco udělat, něco speciálního. Nejdřív jsem si myslel, že to je něco s politikou, protože umím dobře komunikovat, ale když se kapela rozpadla, myšlenky na to se vytratily. To, co se stalo, bylo něco jako spirituální pouť. Musel jsem si projít procesem uvědoměním sebe sama, kdo vlastně jsem. A kým bych být chtěl, citlivým ke světu okolo mě. Chtěl jsem být něčím posedlý, zaujatý a přitom optimistický. Chtěl jsem se podílet na charitě, chtěl jsem pomáhat druhým. Chtěl jsem zase být v pohodě a šťastný. Chtěl jsem dělat lidi šťastnými v mnohem hlubším smyslu."
Byla to totální změna priorit. Najednou cítil, že může všechno změnit. "Byl jsem v divné pozici," připouští. "Ztratil jsem svý dva nejlepší kamarády, ztratil jsem kapelu, kterou jsem založil. A ztratil jsem celou kariéru, která mi byla dána Bohem."
Tom DeLonge hodně mluví o zachraňování lidí. Možná to je logická reakce na totální nedostatek zodpovědnosti pro nic, která čišela z Blink-182. "Pyšnili jsme se tím, že jsme lidem nedávali žádný vzkazy," říká. A přitom teď cítí, že lidem pomáhat musí. Je tomu přímo oddaný.
"Vždycky jsem chtěl, aby se lidi cítili dobře. Hodněkrát jsem se přistihl, jak mluvím s lidma, kteří jsou smutní. Snažil jsem se je povzbudit. Zjistil jsem, že mám na takový lidi jakýsi terapeutický vliv. Je to sakra dobrej pocit, když jste na někoho milí. Dřív jsem chodil a každýho posílal do prdele, protože jsem si myslel, že to je vtipný. Teď jsem někdo jinej."
Když říká toto, je jako fanatik, jako někdo, kdo nalezl Boha a horlivě se věnuje víře. Už připustil, že tu je pro nějaký zvláštní účel. Cynik by řekl, že má mesiášský komplex: víru v to, že dokáže změnit svět prostřednictvím svých slov a činů. Uznává, že jako kazatel se cítí šťastný.
"Hodně jsem se toho o sobě dozvěděl a jedno z toho je, že když si fakt něco přejete, tak to dokážete. Já fakt věřím v to, že dokážete chodit po vodě, když v to budete věřit."
Dal se na víru? "Narodil jsem se a byl jsem vychováván jako křesťan. Moje máma byla extrémně konzervativní křesťanka a tyto kořeny mám ve svém životě. Jsem extrémne spirituální, mám své vlastní názory na to, co se stane, když zemřeme a jak jsme všichni propojení. Myslím, že toto bude hrát nějakou roli i v této kapele."
Toto všechno jej přivádí k neotřesitelné sebedůvěře. A to až takové, že se necítí dobře, když něco neřídí on sám. "Vždycky jsem se viděl jako vůdce," říká. "Nic nemůže být bez toho, abych o tom rozhodoval." Znamaná to, že DeLonge je naprosto pohlcen Angels & Airwaves. Probudí se třeba ve dvě hodiny v noci a přemýšlí nad začátkem písničky. A kromě toho, že přemýšlí o desce, kterou napsal, nahrál a produkoval, ještě vymýšlí film a krátké klipy.
Takové nasazení s sebou nutně přináší nebezpečí kolapsu. Jeho přátelé o něj už mají strach. "Přišli za mnou nedávno z managementu a promlouvali mi do duše," říká na to DeLonge. A už zase mluví na jedno nadechnutí a svá slova ovládá jen s velkým vypětím. "Oni byli potichu a já mluvil, mluvil a mluvil. Oni mě zastavili a manažer se mě zeptal, 'Co se s tebou děje?'. Podíval jsem se na něj, hluboce se nadechl a řekl, že nevím. Říkali mi, že už nejsem ten samej člověk, prý jsem úplně jinej. Odkazovali přitom na články v novinách, jak se chovám, jak moc pracuju na naší nové kapele, filmu a všech těch věcech. Oči se mi zalily slzami, podíval jsem se na ně a řekl 'Všechny ty zkurvený věci mě přivádí k šílenství'. Fakt jsem se cítil jako že se zblázním."
Další důležitou věcí v jeho životě, kromě kapely, je jeho rodina. Jeho žena, sestra, tříletá dcera AvA, ty všichny tu byly na jeho nedávném výletě do Anglie. Když malá Ava běhá po studiu, DeLonge o ní pořád mluví: "Ona je prostě úžasná, krásná, chytrá malá slečna. Chci z ní udělat toho nejlepšího člověka, jakým jen může být."
Důvodem, proč je pro něj rodina tak moc důležitá, může být to, že jeho vlastní dětství nebylo zrovna nejšťastnější. Říká, že jeho rodiče se často hádali, že jeho otec měl ještě před rozhovodem vztah s jinou ženou - vše, na co naráží v písničce Blink-182 Stay Together For The Kids. Když mu bylo 18, jeho otec rodinu opustil. Jeho starší bratr odešel do armády, jeho mladší sestře bylo 12 a každou noc plakala. DeLonge se rozhodl, že i on odejde z domova.
"Bylo to hrozný," vzpomíná. "Říkal jsem si, že to stoj za hovno a odstěhoval jsem se. Tehdy moje máma taky ztratila práci. Bylo to pro ni fakt těžký - děti odešly, dcera neustále plakala, neměla práci ani peníze a můj otec měj jinou ženu."
Cítí se vinen, že odešel z domu, jakožto nejstarší muž v domácnosti, kdy měl na sebe vzít odpovědnost? "To je docela dobrá otázka," říká a na chvíli se zamyslí. "Ne, necítím se kvůli tomu vinen." Pak se zase na dalších 30 sekund zamyslí.
"Jo... vlastně to byl dobrej rok a byla to pro mě pětiletá zkušenost a moje máme to zvládla." Mluví se mu o tom těžko, není zvyklý být tak moc otevřený. Když bylo v Blink-182 něco příliš osobní, "udělala se z toho sranda," přiznává. "Tentokrát je to úplně o něčem jiným."
Hodina strávená debatou s DeLongem je zajímavý zážitek. Je jasné, že je Angels & Airwave posedlý, až slepě. Neochvějně věří v úspěch. Vypadá to, že vůbec nepřemýšlí nad tím, kdyby to nevyšlo... "Že by to stálo za hovno? Já myslím, že to je srdcervoucí. Tak moc se toho pocitu bojím." Jeho vášeň je až děsivě intenzivní, mluví jako fanatický sebevražedný atentátník. Většinou to z něj dělá zapáleného a přesvědčivého, ale někdy přesto působí až vyšinutě. Tak či onak, DeLonge je nový člověk.
"Na naší desce je 10 písniček, které jsou přetvořením toho, kým jsem každý nový den. Ve mě je tolik osobností. A teď znám svět. Změnil jsem se!"
Rozpad Blink-182 ho přivedl až na pokraj šílenství. Teď je přesvědčený, že dokáže zachránit celou planetu. Angels & Airwaves startují...je s Tomem DeLonge všechno v pořádku?
Když vchází do fotostudia v Camden, na první pohled to je pořád ten stejný Tom DeLonge. Pořád je vysoký se zářicím úsměvem a oblečen hlavně do černé. Vlasy jsou trochu delší, ale vystupování je pořád stejné - jedním slovem, sebevědomé. Rozhlíží se po místnosti a pohledem si prohlíží přítomné. Přivítání máme za sebou - potřesení rukou, oční kontakt, pevný stist, rázný pozdrav. Na první pohled má vše pod kontrolou, je to člověk, který ví co dělá, který ví kam míří.
Ale pod touto vnější slupkou to je zajímavější. Během odpoledne vyzradí mnohé z toho, co se mu za poslední rok honilo hlavou. A jak se dostáváme stále hlouběji, najednou vidíme člověka, ve kterém to vře. Říká, že jeho kamarádi se o něho vážně obávali, že nemůže pořádně spát a připouští, že se málem zbláznil.
Říká, že tu je, aby udělal něco "zvláštního," co by změnilo svět. Co se mu zjevilo ve snu. Jak sám říká, "Není to divný od člověka, kterej býval v kapele nahých lidí?"
Když se DeLongova bývalá kapela Blink-182 rozpadla, nebyl na tom dobře. Dobře věděl, že vztah mezi ním a bývalými spoluhráči Markem Hoppusem a Travisem Barkerem nefunguje. "Hrozně dlouho jsem se trápil tím, jak naše kapela funguje," nyní říká. Přesto si nikdy nemyslel, že by mělo k rozpadu dojít. Vždy si myslel, že v Blink-182 bude navždy.
Pořád se mu to honí v hlavě. Říká, že v jistém období po rozpadu kapely "každej den jsem myslel na Blink, každej den." A i v tomto rozhovoru o tom začal mluvit velice brzy...
"Každej jsme měli jiný představy o tom, jak chceme vést naše životy," říká. "Já jsem nemohl být uvězněn v situaci, kdy jsem neměl absolutní kontrolu nad mým soukromým životem, nebyl jsem s rodinou, kdy jsem chtěl. Asi jsem žádal příliš, ale nebyl jsem ochotnej vyjednávat o mé rodině. Ta možnost tu prostě nebyla. Ke konci jsem se už s klukama necítil dobře. Připadal jsem si vedle nich jako cizinec. Všude, kam jsme přijeli, jsme vyprodávali koncertní haly. A najednou ten kytarista Tom vyskočil a řekl 'Hej, já chci domů'. Neviním je z toho, že byli naštvaní. Viním je z toho, že mně neporozuměli."
Říká, že už přes rok, od rozpadu, nemluvil s Hoppusem - člověkem, který býval jeho největší kamarád na celé Zemi. "Je tu příliš emocí, vzteku i bolesti," vysvětluje. "Ale doba, kdy si budeme muset promluvit, je nevyhnutelná. Ikdyž to bude divný."
Přesto že říká, že se ostatní změnili, jeho život nabral taky obrátek. Na konci roku 2004, těsně před rozpadem Blink-182, se DeLonge zúčastnil předvolební kampaně Johna Kerryho, prezidentského protikandidáta George W. Bushe. Vypadalo to, že Kerry na něj zapůsobil.
"Byl jsem na Kerryho ranči," říká. "Jezdil jsem s ním v těch autech s černými skly, majáky a samopaly. Zakusil jsem, jak chutná opravdová moc na Zemi. Stál jsem vedle člověka, kterej mohl změnit svět. Ten pocit se mi líbil. A měl jsem svůj sen." Když DeLonge mluví o tomto, změní se. Předtím byl klidný, jeho slova byla vyrovnaná. Ale když se dostane do řeči o tomto, stane se z něj maniak a na toto téma mluví očividně s chutí.
"Ten sen se mi zdál několik týdnů," pokračuje. "Moje srdce každý den prudce bilo a já jsem se na svět začal dívat jinak. Říkal jsem si, že musím něco udělat, něco speciálního. Nejdřív jsem si myslel, že to je něco s politikou, protože umím dobře komunikovat, ale když se kapela rozpadla, myšlenky na to se vytratily. To, co se stalo, bylo něco jako spirituální pouť. Musel jsem si projít procesem uvědoměním sebe sama, kdo vlastně jsem. A kým bych být chtěl, citlivým ke světu okolo mě. Chtěl jsem být něčím posedlý, zaujatý a přitom optimistický. Chtěl jsem se podílet na charitě, chtěl jsem pomáhat druhým. Chtěl jsem zase být v pohodě a šťastný. Chtěl jsem dělat lidi šťastnými v mnohem hlubším smyslu."
Byla to totální změna priorit. Najednou cítil, že může všechno změnit. "Byl jsem v divné pozici," připouští. "Ztratil jsem svý dva nejlepší kamarády, ztratil jsem kapelu, kterou jsem založil. A ztratil jsem celou kariéru, která mi byla dána Bohem."
Tom DeLonge hodně mluví o zachraňování lidí. Možná to je logická reakce na totální nedostatek zodpovědnosti pro nic, která čišela z Blink-182. "Pyšnili jsme se tím, že jsme lidem nedávali žádný vzkazy," říká. A přitom teď cítí, že lidem pomáhat musí. Je tomu přímo oddaný.
"Vždycky jsem chtěl, aby se lidi cítili dobře. Hodněkrát jsem se přistihl, jak mluvím s lidma, kteří jsou smutní. Snažil jsem se je povzbudit. Zjistil jsem, že mám na takový lidi jakýsi terapeutický vliv. Je to sakra dobrej pocit, když jste na někoho milí. Dřív jsem chodil a každýho posílal do prdele, protože jsem si myslel, že to je vtipný. Teď jsem někdo jinej."
Když říká toto, je jako fanatik, jako někdo, kdo nalezl Boha a horlivě se věnuje víře. Už připustil, že tu je pro nějaký zvláštní účel. Cynik by řekl, že má mesiášský komplex: víru v to, že dokáže změnit svět prostřednictvím svých slov a činů. Uznává, že jako kazatel se cítí šťastný.
"Hodně jsem se toho o sobě dozvěděl a jedno z toho je, že když si fakt něco přejete, tak to dokážete. Já fakt věřím v to, že dokážete chodit po vodě, když v to budete věřit."
Dal se na víru? "Narodil jsem se a byl jsem vychováván jako křesťan. Moje máma byla extrémně konzervativní křesťanka a tyto kořeny mám ve svém životě. Jsem extrémne spirituální, mám své vlastní názory na to, co se stane, když zemřeme a jak jsme všichni propojení. Myslím, že toto bude hrát nějakou roli i v této kapele."
Toto všechno jej přivádí k neotřesitelné sebedůvěře. A to až takové, že se necítí dobře, když něco neřídí on sám. "Vždycky jsem se viděl jako vůdce," říká. "Nic nemůže být bez toho, abych o tom rozhodoval." Znamaná to, že DeLonge je naprosto pohlcen Angels & Airwaves. Probudí se třeba ve dvě hodiny v noci a přemýšlí nad začátkem písničky. A kromě toho, že přemýšlí o desce, kterou napsal, nahrál a produkoval, ještě vymýšlí film a krátké klipy.
Takové nasazení s sebou nutně přináší nebezpečí kolapsu. Jeho přátelé o něj už mají strach. "Přišli za mnou nedávno z managementu a promlouvali mi do duše," říká na to DeLonge. A už zase mluví na jedno nadechnutí a svá slova ovládá jen s velkým vypětím. "Oni byli potichu a já mluvil, mluvil a mluvil. Oni mě zastavili a manažer se mě zeptal, 'Co se s tebou děje?'. Podíval jsem se na něj, hluboce se nadechl a řekl, že nevím. Říkali mi, že už nejsem ten samej člověk, prý jsem úplně jinej. Odkazovali přitom na články v novinách, jak se chovám, jak moc pracuju na naší nové kapele, filmu a všech těch věcech. Oči se mi zalily slzami, podíval jsem se na ně a řekl 'Všechny ty zkurvený věci mě přivádí k šílenství'. Fakt jsem se cítil jako že se zblázním."
Další důležitou věcí v jeho životě, kromě kapely, je jeho rodina. Jeho žena, sestra, tříletá dcera AvA, ty všichny tu byly na jeho nedávném výletě do Anglie. Když malá Ava běhá po studiu, DeLonge o ní pořád mluví: "Ona je prostě úžasná, krásná, chytrá malá slečna. Chci z ní udělat toho nejlepšího člověka, jakým jen může být."
Důvodem, proč je pro něj rodina tak moc důležitá, může být to, že jeho vlastní dětství nebylo zrovna nejšťastnější. Říká, že jeho rodiče se často hádali, že jeho otec měl ještě před rozhovodem vztah s jinou ženou - vše, na co naráží v písničce Blink-182 Stay Together For The Kids. Když mu bylo 18, jeho otec rodinu opustil. Jeho starší bratr odešel do armády, jeho mladší sestře bylo 12 a každou noc plakala. DeLonge se rozhodl, že i on odejde z domova.
"Bylo to hrozný," vzpomíná. "Říkal jsem si, že to stoj za hovno a odstěhoval jsem se. Tehdy moje máma taky ztratila práci. Bylo to pro ni fakt těžký - děti odešly, dcera neustále plakala, neměla práci ani peníze a můj otec měj jinou ženu."
Cítí se vinen, že odešel z domu, jakožto nejstarší muž v domácnosti, kdy měl na sebe vzít odpovědnost? "To je docela dobrá otázka," říká a na chvíli se zamyslí. "Ne, necítím se kvůli tomu vinen." Pak se zase na dalších 30 sekund zamyslí.
"Jo... vlastně to byl dobrej rok a byla to pro mě pětiletá zkušenost a moje máme to zvládla." Mluví se mu o tom těžko, není zvyklý být tak moc otevřený. Když bylo v Blink-182 něco příliš osobní, "udělala se z toho sranda," přiznává. "Tentokrát je to úplně o něčem jiným."
Hodina strávená debatou s DeLongem je zajímavý zážitek. Je jasné, že je Angels & Airwave posedlý, až slepě. Neochvějně věří v úspěch. Vypadá to, že vůbec nepřemýšlí nad tím, kdyby to nevyšlo... "Že by to stálo za hovno? Já myslím, že to je srdcervoucí. Tak moc se toho pocitu bojím." Jeho vášeň je až děsivě intenzivní, mluví jako fanatický sebevražedný atentátník. Většinou to z něj dělá zapáleného a přesvědčivého, ale někdy přesto působí až vyšinutě. Tak či onak, DeLonge je nový člověk.
"Na naší desce je 10 písniček, které jsou přetvořením toho, kým jsem každý nový den. Ve mě je tolik osobností. A teď znám svět. Změnil jsem se!"
Komentáře
Přehled komentářů
verim tomu ze kapela bude mat uspech,pesnicky su chutnucke a on este viac...je mi ho luto...bol natom naozaj zle ked opustil kapelu blink 182...ale bohvie co je za tym vsetko
Angels and Airwaves
(monika, 11. 9. 2007 16:21)