Podrobna historia BLINK182 (prvá kapitola)
19. 7. 2007
Podrobná historie Blink-182 (1)
Zajímá Vás, jak Blink-182 vlastně začínali? Co všechno stálo u zrodu kapely, jejich prvních desek, i jejich prvního velkého úspěchu?
První kapitola
Ještě než Blink-182 byli vůbec Blink
Všechno začalo u Big Oily Men. To byla úplně první kapela, ve které Tom Delone hrál. Big Oily Men byli v podstatě Tom DeLonge, který hrál na kytaru a kdokoliv další s nějakým hudebním nástrojem, kterého Tom přemluvil, aby s ním hrál v garáži. Tuto kapelu moc lidí hrát neslyšelo. Jedinou propagací byl rukou napsaný název kapely na kus papíru strčeného za okno Tomova auta, které stálo v ulici v kalifornském městě Poway, kde DeLonge bydlel. Tento kus papíru byl jedinou nálepkou, která kdy byla vyrobena, jediný letáček. A vlastně to jediné, co tato kapela kdy vyprodukovala. Přesto je tato kratičká epizoda pro Blink-182 důležitá. Díky Big Oily Men se DeLonge naučil dvě věci: zaprvé, Tom se do hudby zamiloval. Zadruhé, kapela vždy funguje lépe, když má nějaké členy. A tak pátrání započalo.
Mark Hoppus v tu dobu bydlel v pustině, v malém pouštním kalifornském městě Ridgecrest vzdáleného čtyři hodiny cesty kamkoliv do civilizace. Město, které se nedá označit jinak než zapadákov. Společně s dalšími dvěma kamarády hrál na basovou kytaru v kapela Of All Things. Jejich repertoár tvořily covery známých punkových kapel jako The Descendents a sem tam také vymysleli něco svého. Hrávali na ohňových párty a jednou dokonce v místním hudebním klubu. Ale ničeho dalšího prostě ve městě, jako byl Ridgecrest, dosáhnout nešlo. Zejména když polovinu jeho obyvatel tvořili dělníci, kteří pracovali na místní vojenské základně. Kapela se už neměla kam rozvíjet. Mark hledal něco víc, než co mu mohlo toto malé město nabídnout. Navíc tam bylo neskutečné vedro, spousta pavouků a hadů.
„Děkuju Bohu, že jsem odešel z Ridgecrestu. Bylo to malý, ošklivý město uprostřed ničeho,“ vzpomíná Mark.
Psal se rok 1992, bylo léto a Mark Hoppus se odstěhoval do San Diega. Oficiálním důvodem bylo studium. Aspoň to řekl Mark svým rodičům. Místo toho ale začal pracovat v místním obchodě s hudbou. Mark si s sebou vzal baskytaru, zesilovač...ale jeho kapela zůstala doma. Nějakou dobu se do Ridgecrestu kvůli ní vracel na víkendy. Ale po nějaké době už mu jeho šéf v práci tyto výlety netrpěl. Možná už přestal věřit pohádce, kterou mu Mark namluvil. Hoppus mu řekl, že v Ridgecrestu pracuje s mentálně postiženými dětmi a potřebuje tak být na víkendy v Ridgecrestu, aby si zde s nimi mohl hrát. Nicméně tato výmluva dlouho nevydržela a Mark se musel s kapelou rozloučit. Ale hudba mu moc chyběla.
Zhruba ve stejnou se stala ještě jedna důležitá věc. Tom byl vyhozen z powayské střední školy. Důvodem bylo to, že Tom přišel na basketbal opilý. Sice se snažil vymluvit, že díky alkoholu hru více prožívá, ale to vedení nezajímalo a Tom dostal padáka.
„Z té doby si nejvíc pamatuju na to, že jsem byl zrovna na začátku druhého pololetí,“ vzpomíná Tom. „Měli jsme nový předměty a já s jedním kamarádem jsme se rozhodli chodit do aerobiku. Jen si to představte, jste mezi 60 skákajícíma ženskýma v těsných tričkách. Ale mě vyhodili a to kamaráda fakt naštvalo, protože on tam musel chodit sám.“
A tak musel Tom přestoupit do jiné místní střední školy. A tou byla Rancho Bernardo High School. Právě zde se začíná psát příběh Blink-182. Tom se zde spřátelil se skejterem Kerry Keyem a jeho tehdejší přítelkyní, Anne Hoppusovou. Sestrou Marka Hoppus.
„To, že mě vykopli ze školy, nebylo dobrý, ale taky to byla ta nejlepší věc, která se mi v životě stala. Protože bez toho by se nic z toho, co se děje teď, nestalo. Blink-182 se stali realitou jen díky tomu, že mě vyrazili ze školy,“ vypráví Tom.
Všichni tři, Tom, Kerry a Anne, si užívali léta tak, jako jejich ostatní vrstevníci – chodili na pláž, jezdili na skateboardu a prostě blbli. Ale jednou věcí to léto bylo jiné. Tom si neustále stěžoval a naříkal. Neskutečně moc chtěl mít kapelu. A pořád o tom mluvil.
Mark byl na tom podobně. V San Diegu byl nový, moc lidí tam neznal a tak často vyrážel ven se svojí sestrou a jejími kamarády, z nichž jeden si nestále stěžoval, že mu chybí kapela. A tak se stalo, že Anne Hoppusová seznámila Toma s Markem. Psal se srpen roku 1992 a Blink-182 byli poprvé pohromadě.
Pokračování příště
První kapitola
Ještě než Blink-182 byli vůbec Blink
Všechno začalo u Big Oily Men. To byla úplně první kapela, ve které Tom Delone hrál. Big Oily Men byli v podstatě Tom DeLonge, který hrál na kytaru a kdokoliv další s nějakým hudebním nástrojem, kterého Tom přemluvil, aby s ním hrál v garáži. Tuto kapelu moc lidí hrát neslyšelo. Jedinou propagací byl rukou napsaný název kapely na kus papíru strčeného za okno Tomova auta, které stálo v ulici v kalifornském městě Poway, kde DeLonge bydlel. Tento kus papíru byl jedinou nálepkou, která kdy byla vyrobena, jediný letáček. A vlastně to jediné, co tato kapela kdy vyprodukovala. Přesto je tato kratičká epizoda pro Blink-182 důležitá. Díky Big Oily Men se DeLonge naučil dvě věci: zaprvé, Tom se do hudby zamiloval. Zadruhé, kapela vždy funguje lépe, když má nějaké členy. A tak pátrání započalo.
Mark Hoppus v tu dobu bydlel v pustině, v malém pouštním kalifornském městě Ridgecrest vzdáleného čtyři hodiny cesty kamkoliv do civilizace. Město, které se nedá označit jinak než zapadákov. Společně s dalšími dvěma kamarády hrál na basovou kytaru v kapela Of All Things. Jejich repertoár tvořily covery známých punkových kapel jako The Descendents a sem tam také vymysleli něco svého. Hrávali na ohňových párty a jednou dokonce v místním hudebním klubu. Ale ničeho dalšího prostě ve městě, jako byl Ridgecrest, dosáhnout nešlo. Zejména když polovinu jeho obyvatel tvořili dělníci, kteří pracovali na místní vojenské základně. Kapela se už neměla kam rozvíjet. Mark hledal něco víc, než co mu mohlo toto malé město nabídnout. Navíc tam bylo neskutečné vedro, spousta pavouků a hadů.
„Děkuju Bohu, že jsem odešel z Ridgecrestu. Bylo to malý, ošklivý město uprostřed ničeho,“ vzpomíná Mark.
Psal se rok 1992, bylo léto a Mark Hoppus se odstěhoval do San Diega. Oficiálním důvodem bylo studium. Aspoň to řekl Mark svým rodičům. Místo toho ale začal pracovat v místním obchodě s hudbou. Mark si s sebou vzal baskytaru, zesilovač...ale jeho kapela zůstala doma. Nějakou dobu se do Ridgecrestu kvůli ní vracel na víkendy. Ale po nějaké době už mu jeho šéf v práci tyto výlety netrpěl. Možná už přestal věřit pohádce, kterou mu Mark namluvil. Hoppus mu řekl, že v Ridgecrestu pracuje s mentálně postiženými dětmi a potřebuje tak být na víkendy v Ridgecrestu, aby si zde s nimi mohl hrát. Nicméně tato výmluva dlouho nevydržela a Mark se musel s kapelou rozloučit. Ale hudba mu moc chyběla.
Zhruba ve stejnou se stala ještě jedna důležitá věc. Tom byl vyhozen z powayské střední školy. Důvodem bylo to, že Tom přišel na basketbal opilý. Sice se snažil vymluvit, že díky alkoholu hru více prožívá, ale to vedení nezajímalo a Tom dostal padáka.
„Z té doby si nejvíc pamatuju na to, že jsem byl zrovna na začátku druhého pololetí,“ vzpomíná Tom. „Měli jsme nový předměty a já s jedním kamarádem jsme se rozhodli chodit do aerobiku. Jen si to představte, jste mezi 60 skákajícíma ženskýma v těsných tričkách. Ale mě vyhodili a to kamaráda fakt naštvalo, protože on tam musel chodit sám.“
A tak musel Tom přestoupit do jiné místní střední školy. A tou byla Rancho Bernardo High School. Právě zde se začíná psát příběh Blink-182. Tom se zde spřátelil se skejterem Kerry Keyem a jeho tehdejší přítelkyní, Anne Hoppusovou. Sestrou Marka Hoppus.
„To, že mě vykopli ze školy, nebylo dobrý, ale taky to byla ta nejlepší věc, která se mi v životě stala. Protože bez toho by se nic z toho, co se děje teď, nestalo. Blink-182 se stali realitou jen díky tomu, že mě vyrazili ze školy,“ vypráví Tom.
Všichni tři, Tom, Kerry a Anne, si užívali léta tak, jako jejich ostatní vrstevníci – chodili na pláž, jezdili na skateboardu a prostě blbli. Ale jednou věcí to léto bylo jiné. Tom si neustále stěžoval a naříkal. Neskutečně moc chtěl mít kapelu. A pořád o tom mluvil.
Mark byl na tom podobně. V San Diegu byl nový, moc lidí tam neznal a tak často vyrážel ven se svojí sestrou a jejími kamarády, z nichž jeden si nestále stěžoval, že mu chybí kapela. A tak se stalo, že Anne Hoppusová seznámila Toma s Markem. Psal se srpen roku 1992 a Blink-182 byli poprvé pohromadě.
Pokračování příště
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář